Blackheart | Blackheart in a darkness

Letos jsem si dala za úkol dodělat ten posranej ročník s tím, že na kusu papíru bude napsáno "prospěla s vyznamenáním" místo "prospěla". Proč? Mám ráda ten pocit cílevědomosti a tý iluze, že vim, co dělám...Určitě by se pro to našel nějakej příhodnej latinskej termín, něco jako "prokrastinace reálnýho života"....Nebo nějaká podobná hovadina.

...Protože vrcholem debility je napít se energiťáku před spaním a doufat v zázrak. Nemám v plánu kecat o tom, jak blbě poslední dobou spím (jako obvykle), ani o hovadinách typu jak super bylo zaměnit na chvíli venkov za...venkov (muhah, s jedním drobným upgradem, totiž žádná wifi :D. Ale přežila jsem. Bez trvalých následků...Skoro.)

Asi rok starej rozepsanej článek...Just sayin...

Tenhle článek mi v hlavě leží už delší dobu, stejně jako myšlenka ten film znovu zkouknout. No. V podstatě jsem fanoušek dramat, hrozně mě baví hrabat se ostatním v hlavě, sledovat jejich způsob uvažování a tak.(Vlastně...Ze žánrů filmů se snad vyhýbám jenom romantickým komediím :-).

...A najednou vidíš svůj život zvenku, tak,  jak ho doopravdy ztrácíš a marníš, jak ti klouže mezi prsty. Všechna svoje selhání, všechny svoje trapnosti, každej moment, kdy jsi někomu ublížil, kdy jsi někoho zlomil a přiměl k pláči, ke křiku, k totálnímu nervovýmu kolapsu. Každej moment,kdy jsi tak bezmocně zíral na příběh, odehrávající se před tvýma