protistadu: Tak jsem se konečně taky "blogově" a zhrozila se, jak dlouho jsem tu vůbec nebyla. Aghr, fakt jsem teď měla takovou delší psací pauzu a vzbudila jsem se zase až teď, skoro čtvrtý týden, co jsem doma a o škole jsem nechtěla ani slyšet - zajímavé, až teď jsem si uvědomila, jak moc ve mně gympl zabil chuť psát... a vůbec, pokud si člověk nedá sakramentskýho majlza, může lehko ztratit svoje pravý já, jak už jsi psala sama. Došlo mi to víc než kdy jindy, teď, když jsem doma. Jak tu tak sedím a přemýšlím co dělat, vracím se k tomu, co jsem dělávala kdysi, nacházím v tom úplně to samé zalíbení jako kdysi a jo, včera jsem nahlas na celej byt pustila nejdřív Destroyu a po vyřvávání "Destroyáááá" následovalo I'm not okay :) a popravdě? Bylo to uvolňující, ačkoli jsem v poslední době hodně překotvila na úplně jiné kapely... ale ta chemická droga funguje stále :), prostě to mám naposlouchaný a kdesi uvnitř mě je to hluboko zakořeněný, schopný se to kdykoli probrat :), měla jsem z toho radost...
A s tou dospělostí...často nad tím přemýšlím, nad tím, co bude, až to "killjoyské" období pomine, jakože jednou se to stane a popravdě cítím, že už to je u mě na prahu. Jedno vím ale jistě. Nechci být řadová dospělá ženská. Ačkoli přibyde dost starostí, chci si zachovat to, co ze mě kdysi dělalo neobyčejnou holku... chci taková zůstat :). Žádná řadová tuctová ženská s hadrem v ruce a starostma až na hlavu. Chci mít v životě jiskru a rozlišovat čas starostí a čas radostí, asi tak :).

---
protistadu.pise.cz