Dead end

Za poslední rok se tu objevilo pět článků. Pět. Jistě, o několika věcech to svědčí...Hlavně o naprostý neschopnosti zorganizovat si vlastní život lomeno čas. Jistě, gympl a učení, kytara, bla bla bla...Všechno. A ještě něco. Totiž totální letargie a náhlá nechuť svěřovat se internetu se svejma bolístkama a bebíčkama. Nechce se mi rozpytvávat můj život, ačkoli se v něm dost věcí od začátku střední změnilo...Paranoia mi zaplnila hlavu a necejtím se bezpečně nad klávesnicí. Přijde mi, že se už k tomuhle blogu nehodím. Pravda je ta, že tenhle blog umírá. Ano, bohužel. Má metastázi na mozku a dny tráví chrlením krve do záchodový mísy, chudáček můj milovanej...Pokud byla někdy příhodná doba s tím praštit, bylo by to teď...

...Jenže co z toho?  Mohla bych začít od znova, s čistým štítem a nově nabytou anonymitou o kus dál, ale určitě bych se nedokázala blogování vzdát nadobro, vždyť co se může vyrovnat vypouštní svejch keců do éteru? Nic. A krom toho- chci bejt spisovatelka, proboha! Měla bych sršet nápady a kreativitou, básnit o hovadinách a probírat věci znova a znova do zblbnutí. Psát. Psát. A zase psát. Nic jinýho mi nejde, neumím mluvit, neumím skákat do výšky v těláku, neumím vykládat vtipy ani neumím vařit či žádnou další životně důležitou dovednost. Psaní je jediná věc, který bych se měla věnovat. Hodně věnovat. (Jasně, píšu pořád věci do šuplíku, ale bez zpětný vazby je to k ničemu).  Psaní má bejt moje heroinová závislost, bez psaní nedokážu dlouho fungovat. Psaní je zvláštní společností tolerovanej druh šílenství.

Nehledě na to, že těžko jen tak opustím svůj blog a s ním...kolik...dva roky mýho života. Dva roky života ostatních lidí, kteří (ať už nedopatřením nebo schválně) zavítali do končin Psychovillu. Ne. Chci zpátky krucinál to, co tu bylo před rokem.

Zkusím ho vyléčit *pravila pateticky a lupla klouby na rukou*

Takže:

a) jak jste si mohli všimnout, trochu jsem poupravil dess :D třeba mi to pomůže *pokerface*

b) chtěla bych začít s novou povídkou a dopsat ji do konce (a v tu chvíli napudrovaný slečinky v korzetech zkolabovaly a kamelot s novinama zděšeně vykřikl: "Nemožné!") No, většinou teď píšu o feťácích a/nebo homouších -_-. Ale první kapitolu bych sem snad mohla dát už za týden...

c) zaprášená rubrika Best of. Znám spoustu best of filmů, seriálů, knížek a songů, tak když už budu hodně zoufalá, můžu psát o nich :'D

d) rozhodně nezaprášená rubrika Bullshits a Žiju :DD. Přes to všechno bych chtěla zveřejnit aspoň jeden článek "o sobě" za měsíc. Takže stěžování si na bolístky pokračuje...

e) zvažuju založení něčeho na čmáranice...Ještě se uvidí. To je další z mnoha věcí, který si nechci nechat vzít kvůli nedostatku času.

f) obíhání sousedních blogů- stýská se mi po tom :'(.

Koneckonců...Tohle mě vždycky dokázalo zklidnit, budu potřebovat něco, na co se upnu během druháku, abych se nezcvokla...Vymýšlením povídek a přemýšlením nad článkama jsem strávila většinu devátý třídy a...přežila jsem.