Docela dlouho jsem sem nic nenapsala, ale píšu pořád, což je dobře. Občas nezbývá nic jinýho, než se z těch sraček prostě vypsat, ikdyž tak vznikne nesourodá míchanice pocitů a nadávek. Když jsem na tom nejhůř, píšu sprostě, jak jsem si za poslední půlrok všimla. Poslední půlrok píšu hodně sprostě.
Přemýšlím nad nějakým originálním způsobem, jak začít, ale nic mě nenapadá, takže to vidím na naprosto tuctové ten čas ale letí...Člověk se ani nenaděje a už má za sebou další rok života a tak podobně...(Tohle ještě není o Gerardovi :))
Ano, již je tomu rok, co jsem zde, na internetovém království lidí posedlých písmenky (lze-li to tak říct... :D).
