,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire

Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.

blackheart: Jo, už tak děsný to je... Nejvtipnější část je ta, že ona kámoška, shánějící prášky byla před třemi roky příliš vysokej a tlustej šprt, co na všechny řval (nebudu jmenovat, ale už jsem se o ní zmiňovala dřív...) Bylo snadný se utěšovat tím,že budu zadaná dřív než ona...A najednou...Úplně se změnila, nechá se klidně ošahávat od těch hovad ze třídy a chová se jak děvka, co chrápe s vysokoškolákama...Nejhorší je ten pocit, že bych s tím měla něco dělat, ona se takhle totálně ničí...Páč s takovouhle skončí v patnácti s malým harantem a sama, protože s tím debilem ani nechodí...Ne, teď se v tom nebudu rejpat.
No těbůh, mně stačí ty vedra přes noc...Ve 46 stupních bych se asi rozpustilanebo nevim... Třídu nejspíš postrádat nebudu, protože pořád čekám, že to bude na gymplu lepší (*naivně čekám...)Ale je fakt, že při předčítání poděkování učitelům jsem se rozbrečela...Co to zas bylo za zkrat .
Já prostě nesnášim ty chvíle, kdy se cejtim úplně vygumovaná . Možná jsou na to nějaký prášky...Něco na aktivaci mozkových buněk .
Sophiina volba-jop, zatím je to super Ten cápek, co to vypravuje, má boží smysl pro humor . Všechno musí hned ironicky komentovat...Ale je to docela bichle...600...Moment...694 stran. Jsem zvědavá, kdy to přečtu *poker face*