Interview with my soul

 Takže: Co jsem dělala před týdnem???? Něco, co jsem sem chtěla napsat...Jo. Viděla jsem Případ číslo 39, Vraždy podle abecedy a asi to nejstarší zpracování Saw ( z 80. let, ale nejsem si jistá a hledat se mi to nechce :)). V JEDEN VEČER. Protože rodiče nebyli doma.

Idiot.

Případ číslo 39 je hodně podobný se Sirotkem a je to ten typ hororu, po jehož zhlédnutí se budete bát dětí :). Navzdory tomu jsem se jednu chvíli začala nehorázně tlemit- konkrétně ve chvíli, kdy René Zelwegerová vyběhla z baráku jen ve spodním prádle a snažila se zachránit před zrůdou, která tam vůbec nebyla...Hrozně vtipný. :)

Vraždy podle abecedy jsem sledovala, jen když byly reklamy a hlavně protože jsem četla knížku od Agathy Christie, která s tím kromě názvu neměla nic společnýho, samozřejmě...Ne že by mi to došlo. A hrála tam Eliza Dushku, což mi připomnělo, že bych mohla znova zkouknout seriál Volání mrtvých...Znáte to někdo? Docela se mi to líbilo (jo, před  třema rokama, takže kdoví, jak bych to vnímala dneska ...) 

Saw jsem ani nedokoukala, ale ta zápletka se mi zdála hodně dobrá. 

A pak jsem usnula jako miminko a nerušeně spinkala až do rána... :D

Asi to rozepíšu ve filmech, krom toho mám ještě spoustu dalších filmů stažených (Spirit a Matrix 2 a X -men!!!!) a vůbec...Navíc jsme se ségrou ulítly na traileru k hororu Noční můra v Elm Street :).Toliko k zajímavému tématu filmy.

Škola. Celý týden jsem ve třídě nenašla jediného člověka, kterého bych pokládala za něco jiného než nepřítele (uhm...Proč píšu spisovně???). Čas od času jsem pohledem projela lavice a sarkasticky se zašklebila jako "Fakt nikdo..." Stela je nemocná nebo zbouchnutá nebo mrtvá...Šárka? (Říkala jsem jí tak?) taky nebyla ve škole, stejně jako Ofélie a...Prostě nikdo. Jen ti normální. Navíc jsme vyfasovali na supl tu skvělou učitelku, co mě má tak ráda, protože byl lyžák a ředitel a učitel jeli na hory :).

Na druhou stranu si nestěžuju...Vždycky jsem přišla, vytáhla sešit z matiky, kterej se za tu dobu změnil v něco jako omalovánky, cca šest hodin si kreslila, pak se sbalila a táhla domů. Brnkačka :). Jako ve školce. Je skvělý sedět sama...

No, včera jsem většinu času strávila šrocením na matiku, ze který jsme měli psát pololetku ( a taky foukáním do igeliťáku, abych se uklidnila...). A dneska jsem se dozvěděla, že pololetka nebude...Nevim, jestli mám bejt nasraná nebo vděčná.

.. Asi spíš vděčná :).

No, z dějáku mi vychází 1, z češtiny taktéž, matika neexistuje, z chemie jsem se nechala přezkoušet...Snaha byla :). Dneska mě zarazil tělák... Dvojku z těláku fakt neberu. (Jasně. Jenže neumím házet, mám hovno jakou fyzičku, kotrmelec jsem musela dělat snad pětkrát, abych učitelku přesvědčila, že ho fakt umím...Fuck it.)

Na dnešek mám naplánovanej referát do zemáku... Kterej jsem asi třikrát předělávala...A stejně to bude špatně. :) A vůbec mě to nesere...

Se spolužačkou jsme se domluvily, že půjdeme na příjimačky nanečisto. Docela dost mě to uklidnilo...

Snažím se číst Okřídlenou duši (od Vánoc), ale zatím mě to moc nechytlo. Víc mě baví Zrádné srdce od Poea. 

Možná sem o prázdninách (jarních :)) přidám nějaký hovadinyobrázky, co jsem nakreslila. Poslední dobou se u mě projevujou vražedný sklony a je to poznat hlavně na těch "kresbách". 

A pak je tu něco, co bych mohla nazvat sociální vztahy nebo tak nějak. 

Ve chvíli, kdy jsem šáhla po časáku se slovem Star wars v názvu mi kromě toho, že zdárně spěju ke smrti o samotě taky došlo, že jsem už pár dnů neřekla ani slovo. 

Mluvím míň než obvykle. 

Prostě žiju v myšlenkách.

A spousta lidí si díky tomu myslí divný věci...Myslím, že je to trochu děsí. 

To je jedno. Hlavní je, že v pátek jsem si prostě sedla s mamkou a promluvily jsme si (jen při pomyšlení na sloveso promluvit si mi běhá mráz po zádech...Ale já jsem se chtěla pro jednou chovat trochu rozumně nebo jsem si jenoduše potřebovala promluvit...CO JÁ VÍM???) a neuvěřitelně mi to pomohlo. Ona vůbec neví o mým způsobu myšlení, o mým světě. Jak by mohla? Takže jsem jí prostě tak nějak..vylila srdce. Nikdy jsme se takhle předtím spolu nebavily. Jen jsme se bavily o otci, o škole, o spolužácích, o střední...Ani mi nedošlo, že si o mě dělá starosti...A vůbec nejlepší na tom bylo, že jsem v ní tak nějak našla skrytýho spojence. Vždycky jsem si myslela, že je na otcově straně, ale ted' na to pohlížím z trochu jiný perspektivy...Nechce, aby se na mě lidi dívali jak na podivína...což chápu, ale už ted' vím, že je mi veřejný mínění totálně u prdele. Nečekám, že pochopí, že pro mě momentálně znamenáte nejvíc vy (asi to nepochopí hlavně proto, že vás vidí jako sedmdesátiletý perverzní stařečky :D). Říkala, že už jsem možná i za hranicí introvertnosti...(Já jen prostě nemám potřebu se zmiňovat o každý konině). Jenže je tu spousta jinejch maličkostí.Už potřetí mi navrhla, že mám jít k psychologické poradkyni. Dokonce jsem si všimla, že je v jednom časáku zakroužkovaný číslo do jedný takový poradny. 

Mám- li být upřímná, před rokem, před vznikem tohohle blogu jsem si nepřála nic jinýho, než si popovídat s psychologem... Brala jsem to jako jedinou přijatelnou možnost. Takovej ten pocit NO-ONE-LOVES-ME pak nahradilo řezání, z toho vznikaly další deprese. Heh, jednou jsem označila v dotazníku jako nešťastnou osobu sebe, protože :

Prostě mám deprese. 

Jo, to jsem tam fakt napsala! Ani už nevim, jestli byl ten dotazník anonymní..

A pak to řekla učitelka na třídních schůzkách mamce...A od tý doby jí to asi vrtalo hlavou. Když se mě ptala, jestli si nechci promluvit, tak (ikdyž jsem si nic jinýho nepřála) jsem řekla "Ne'' a začla bulit. 

(Menší písmo už nastavit nejde .:))

Ale dneska...Už ani ty deprese nejsou ,co bývaly. :)

Hlavní je, že jsem se tak nějak vykecala (aspoň částečně) z toho srabu. Myslím, že ted' mi mamka rozumí o něco víc. Doufám...

V ten den jsem byla totálně šťastná. Jeden z nejlepších dnů. 

No, jak tak na to čumím, zvrtlo se to na nějakou rádoby zpověď...

A at' se snažím sebevíc, stejně to vyznívá hrozně pitomě. Zní to prostě jako další výlev...Ale aspoň, že skončil dobře.(prozatím)

Nevermind.

Dneska jsme s mamkou pekly pizzu. A dokonce jsem se ani nepohádala se ségrou. 

Dnešek byl vlastně celkem fajn den :).