24.dubna 2013
Myslím, že ještě nikdy v životě jsem nebyla takhle vystresovaná z blbýho pohledu na webovky. Nicméně...Po dnešku je mě tzv. "gymnazistka".
Ted' by to chtělo nějak zničit to kultivované a suché oznámení, takže:
Fuuuuuuccccccccccccckkkkkkkkkkkkkk yyyyyyyyyyyeeeeeeeeeeeaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
*raději přeskočíme popis mého propoceného trička během testu z matematiky a následných 24 hodin, kdy jsem většinu času probrečela a snažila se srovnat s představou mě jako uklizečky na záchodech a kdy jsem do sebe cpala VŠE, v čem se nacházela aspoň trocha cukru (včetně čtvrtky sýrové pizzy, kde teda cukr není, ale vem to čert...) a hořce litovala, že se u nás v mrazáku nevyskytuje velké (myslím VELKÉ) balení zmrzliny...Přičemž se mě mamka a ségra snažily všemožně uklidnit a daddy psal textovky, babi se mě ráno snažila povzbudit...I tak jim za to patří dík, protože jsem se za ten den proměnila ve vystresovanej opuchlej uzlíček nervů...No, takhle nějak to u nás vypadalo a nebyl to hezkej pohled :-))..*
Následný promarněný den ve škole, proložený SMS a hovory, kterým jsem totálně nerozuměla, nekonečnými úvahami o tom, kolik tam asi přijde lidí (nikdy mi nepřišlo těžší nahlížet lidem do hlavy :-)) a znechucením nad játrovou omáčkou (ta nejhorší možnost a to už jsem vážně začínala panikařit) jsem se dohrabala domů, vypila kafe, zkoukla Simpsony a s obavami zapnula kompl. (Ve skutečnosti ho zapnula mamka, já bych na tom gauči možná seděla doted'. Odvaha mi nikdy nic moc neříkala :-)).
A pak to prostě všechno zmizelo.
Takže díky i vám, lidi, za podporu, slova útěchy a za všechno :-). We've done it!
(Jak řekla kadeřnice: Od září končí doba temna.:-))
