Kopanec do ksichtu...

 ...místo "oťukávání". Holy shit, to byl mazec. První ochutnávka ze střední školy. (Jenom mně zní to sousloví tak...děsivě?)

Takže popořadě. Pondělí bylo prostě velkolepé.  Kromě samotný skutečnosti, že je pondělí, na oběd je zas nějakej nechutnej blaf a musím do školy, jsem navíc jela na "příjimačky nanečisto"...Jo. Vzala jsem si na sebe tu růžovou halenku (kterou jsem jaksi zařadila do kategorie sako-šaty-sukně...jednoduše nepoužitelné) a dokonce jsem klesla tak hluboko ve snaze nepůsobit na první dojem jak idiot,že jsem použila řasenku. (Aspoň, že jsem nemusela jít na tělák :-)).

Nejdebilnější na tom bylo, že jsem stejně byla celej den s nervama v háji. I přes to, že tam vůbec o nic nešlo...Možná to bylo spíš z nervozity z toho, že uvidim lidi, se kterýma (při troše štěstí....ehm...) budu trávit příští čtyři roky v jedný třídě. 

No, dolezly jsme s Em do gymplu, nechaly jsme se zapsat (jistě...pro takovýho stydlivýho debila, jako jsem já, to nebyl vůbec žádnej problém...*facepalm*). Pak nás kopli do přeplněný třídy. Píšu přeplněný...Po tom šoku, že na mě všichni civí (a když jsem se přinutila vlézt dovnitř a nezdrhnout) si Em vítězoslavně sedla ke spolužačce, která tam přijela autem se svojí matkou. Takže jsem si gepla k nějaký krutopřísně našrocený holce. Paráda. 

No, kdybych to měla nějak zhodnotit...Tak vážně nevím. S těma našema debilama to fakt nemělo nic společnýho. (Na druhou stranu nevěděli, co to je skica... :-)Měli jsme skloňovat tvoje zdařilé skicy  nebo tak něco). Většinu tvořila devítka ze základky, která je tam přes ulici...Pak skupinka z blízký vesnice...A pak my tři idioti (z toho jeden půjde na zdravotnický lyceum a Em každej den říká něco jinýho....) Asi dvacet pět holek, čtyři kluci. Myslím, že z nikoho tam nesálala ta typická esence pitomosti. 

Ale ani to neznamená, že si s nima budu rozumět nebo že prostě nějak zapadnu a budu s nimi kdovíjak vycházet. POKUD SE TAM DOSTANU.  Ted' je to totiž už jen můj problém. Jaksi si vůbec nedokážu představit, že bych k nim přišla a dala se s nima do řeči. Vůbec. Ikdyž by si to mamka přála, ikdyž nechce, abych byla takovej introvert...Lidi mě pomalu začínají děsit. Vůbec s nima neumím mluvit. 

Takže je vlastně úplně jedno, jak jsem zapůsobila na první dojem. Časem jim totiž stejně dojde, jak divná jsem osoba. A možná budu mít tolik štěstí, že mě prostě nechají žít...Co já vim...Je hrozně snadný působit jako tele. A nejlíp mi to jde ve chvíli, kdy tak působit nechci. Tse. 

No, tak dál... Učitelé se mi zdají v pohodě. Učitelku češtiny bych zařadila do okruhu lidí, kterým bych dala přečíst jednu ze svých pseudosraček (už ted' ji lituju, protože se k tomu nejspíš jednoho bláznivýho dne fakt odhodlám.

..) a učitel matiky mi přišel dokonce trochu přiteplenej (oslovení "Drobečci"...Coooooooo???) a určitě víc v pohodě než současnej matikář. Testy z češtiny se daly zmáknout (ale zmákla bych je líp, kdybych se den předtím mrkla na větný členy...) a matika byla prostě matika...Po pěti minutách z celkový půlhodiny jsem měla chut' mrdnout hlavou o stůl. Něco jsem tam sesmolila, ale vim, že kdybych na matiku šla z placu, nedala bych to ,ani kdybych se rozkrájela. Rozhodně ne na 100%. Přitom to nebylo zas tak těžký- v podstatě jen úloha s Pythagorovou  větou, rovnice, zlomky, výpočet úhlu v trojúhelníku...Osm příkladů. A člověk si pak připadá jak dement, když vidí, jak je to lehký.  Stejně mám ted' radost, že jsem tam šla - aspoň vim, na co se mám připravit. Akorát mám nutkání se zavřít doma a učit se...Určitě by to bylo přínosnější než dál chodit do školy. 

Domů jsem se dostala cca v pět. Sněžilo. Zkurvená řasenka rozteklá po ksichtě, vlasy úplně mokrý, nálada na bodu mrazu. V buse jsem sebou skoro švihla, páč řidič se snažil inteligentně uhnout sanitce (na tom, čemu se s trochou představivosti dá u nás říkat silnice...). A pak jsem šla chrápat. 

Nečekala bych, že z toho budu tak vyděšená. Proboha, vždyt' já se neumím vůbec socializovat!!! (Co takhle domácí učení?)

Věděli jste, že Kurta Cobaina vyrazili ze střední?