Já, magor beze jména
,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire
Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.
Článek I'm weird...
Komentáře k článku: I'm weird...
jancapovidky: Tak vidíš, no. Sice netuším, kolik let ti je, ale upřímně - první cigareta na základce potkala snad každýho. Opovaž se začít kouřit! Na základce to nemá efekt a je to řádně na hovno 
Mám s tím zkušenosti, víš. A není to žádný hrdinství nebo tak...
A pokud jde o to ostatní, nedívej se na svět tak černě. Díváš se na něj černě a on černej je. Zkus se na to podívat z jiný perspektivy. My na základce nejsme dvakrát dobrá parta a jak se těším, až odsud vypadne... až přijdeš na střední... začne ti nový život. Přežívej teď a potom budeš žít. Jen pro to něco dělej.
No a to utíkání z domu? Ty ses vrátila? :O Tak to seš pán. Adoptovaná nejsi, jen jsi v pubertě, tak se ti to zdá... mám to samý, klídek, chápu tě ;D
blackheart: No jo.Pro takovýho pesimistu jako já to bude asi kapku problém.Já vim,že vypadám DĚSNĚ,když to na mě přijde,ale taky se nemůžu přetvařovat.Ale VÁŽNĚ už se těším,až z tý blbý školy vypadnu,jupí!!!!Chybět mi bude jen pár jedinců-ty možná dokonce obrečim...Jo ségra,ta se má.Jde z pětky na gympl.Chjo.
Jinak je mi 14.No,už bych spíš mohla počítat 15,protože je to teoreticky blíž...
phantasia-mundi®svetu.cz: No páni, mě bude 15 v květnu! Neuvěřitelný, jak je svět malej
Nebýt pesimista je někdy těžký, ale snažit se můžeš vždycky. Já jsem pesimisto-optimisto-realista. V některých případech prostě vidíš jen to zlý, jindy jen to dobrý a někdy to vidíš opravdu tak, jak to je - s plusy i mínusy. Ale víš, o tom to taky není. Když si najdeš přátele... nebo klidně jednoho člověka. Stačí, když se mu vyzpovídáš a on tě podrží. Už potom je svět hned barevnější 
jancapovidky: Ooou shit Někdy mě jebne z adres mých blogů... odpusť... krásně jsem to popletla Takže tohle je můj blog, kterým jsem ti komentovala prvně a ten koment nad tímhle je psaný jakoby mým druhým blogem Snad chápeš
blackheart: Fajn,chápu .Díky za komentáře,jste skvělí!
Zrovna včera(nebo kdy to bylo) jsem měla perfektní příležitost nějakým způsobem se svěřit kámošce.Nešlo mi to.Těžký život introvertů...
vamira: Anoooo, jsem ráda, že nemám jediná takový rodiče - tatínek se taky rád dívá na usměvavou holčičku - oblíbená věta ,,TVAŘ SE LÍP" nebo ,,TAKOVÝ VÝRAZY SI ODPUSŤ"... obyvkle ,,taky tímhle tónem se mnou mluvit nebudeš", ale tak když sem nasraná tak snad nemůžu mít ani normální tón hlasu no ne?
Koukám, že si u tebe taky pěkně zadělávaj na naprostou ignoraci - už to vidim tak, že jestli mě budou furt "omezovat" v tom, že chci jít ven s kamarádama, že jim to už přestanu oznamovat a nebudu se namáhat ani s tim. Na výlety o prázdninách se nebudu ptát, prostě se sbalim a pudu - pokud to takhle pujde dál, myslím, že s tim naši můžou počítat..alespoň ta mužská část rodičů.