,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire

Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.

zatoulanaovce: Taky mám ty šílený stavy, kdy se dívám do rohu místnosti, někdy přestanu i slyšet . Ještě se mi chce do toho nemožně spát (včera jsem usnula na židli a málem hodila držku na zem), takže je pro mě celkem nesnesitelný takhle vydržet osm hodin ve škole. Od září se peru s matikou (teď už mě to ani nesere... stává se ze mě flegmatik) a Andy má samozřejmě od září svoje krásný jedničky. Poprvý, když jsem dostala za tři a ona za jedna, se mi vyjeveně podívala do sešitu a říká: "Já jsem lepší než ty?" začne si tak divně poskakovat na židli, že má dobrou známku a ještě navrch lepší, jak já... vždycky mě to nasere na maximum. A věta: "Můžeme jít po škole do knihovny a já ti to vysvětlím." je pro mě snad ještě horší. Já to kurva chápu! Jenom v testu to vždycky podělám.
Měla bych se asi taky rozmyslet, kam podám druhou přihlášku... jednu stoprocentně na gympl. Ale tu druhou?? Nechci si jí dávat někam na druhej gympl, kde se dělají přijímačky. A zase nechci skončit někde jako posunovač... mám pocit, že je to jedno z nejtěžších rozhodnutí, co jsem doposud musela udělat...
Máš brýle?? Já je chci taky sakra. Moje levý oko je slabší, ale doktorka přišla s teorií, že mi to vyrovnává to pravý a není důvod mi je zatím dávat. Vypadala jsem aspoň trochu inteligentně a normálně, když jsem si jedny brýle zkoušela... ale dokud nebudu podle doktorky na hranici sleposti, asi je nedostanu .
Ta vidina, že bych k životu potřebovala nějakýho kluka u mě taky už dost vybledla. Já se vlastně od začátku osmičky vůbec nezamilovala... popravdě jsem se zamilovala v životě jen dvakrát... jednou do dvojčat (to byl průser) a podruhý do Pasáčka (říkala jsem mu tak, myslím?). Od tý doby vůbec, asi se ze mě stává ta bezcitná, malá a zamindrákovaná osoba .
Když jsem si pustila ten klip, tak první co mě napadlo, bylo: "Oni tam mají Raye??!" Celou tu dobu jsem sledovala akorát to afro ach bože, to je strašný se mnou. Ale ten song je nakažlivej... jsou to takový ty písničky, který ti v hlavě zní ještě hodnou chvíli po tom, co už je neposloucháš .
A s tím, že jsi brečela u Frerard videa si nedělej hlavu. Když tam dají jako podklad takovou písničku jako je The only hope for me is you, The kids from yesterday nebo podobný, je to vždycky konec. Já jsem taky nesčetněkrát začala prostě řvát , a když se mě máma ptala, co se děje a já jí odpověděla, že se prostě ve videu někdo s někým objal, docela nechápavě kroutila hlavou . U filmů nebrečím... ale u krátkejch videí od fanoušků jo , třeba naposledy jsem probrečela celý tohle video http://www.youtube.com/watch?v=jBOOwkvsLE4 . Asi je to hormonama...