zatoulanaovce: Kůže rozdrásaná na cáry, krev, kosti, žebra, fuu ^_^ je to dokonalý, hlavně, když k tomu máš ještě vymyšlenej příběh, popisek nebo cokoli jinýho . Proč každej umí kreslit a jenom já jsem na to tak strašný tele??? Výtvarka je pro mě děs, a když se náhodou někdo zastaví u mýho výtvoru, zakření se, vezme to do ruky, otáčí všemi různými úhly a nakonec ze sebe vyrazí větu "Eh, co to je?" na což reaguju "Vím já?". Jediný, co se mi kdy povedlo, byl strom s oběšencem a hrobem. Třídní mi tenkrát řekla, že to nemůže vyvěsit na nástěnku, protože ten "obraz" naprosto kazí dojem barevného podzimu a že bych se měla snažit myslet pozitivně... od tý doby jsem se přestala snažit, ale hroby jí kreslím na všech pracích, vím, jak jí to žere a taky je to jediná věc, která mi skutečně jde nějak věrohodně nakreslit .
Vidim, že z toho bude zase zasra... nemožně dlouhej koment, ale co...
Poslední dobou jsem taky posedlá psaním (a nejhorší na tom všem je, že mám fakt hromadu práce do školy a ne chce se mi !), ale nejsem schopná stvořit nic o hodině (když mám zrovna hafo času), protože se mi nemožně zavíraj oči.
K minulému týdnu, kdy jsem byla ještě ospalejší, je snad lepší se nevracet, jenom živě vidím, jak jsem zahodila tašku někam úplně do hajzlu, když jsem viděla, že se Frank konečně ozval , šťastný to den.
Já a kartáček na zuby... huh, beru čištění zubů jako ztrátu času , zní to asi dost nechutně, samozřejmě, že si je čistím, ale nebaví mě to. Ve vlasech se mi pravidelně zasekne kartáč (dva už jsem zlomila) a pleť... mám tak příšernou, že kdybych ten zajebanej ekzém nějak nezamaskovala, asi by se mě všichni lekli.
Chci ti kostlivecký rukavice, chci tu kostliveckou kombinézu, sakra... nemůžu to nikde u nás najít, jsme sto let pozadu, co se týče tak obyčejných věcí...
Z Pencey Prep jsem slyšela co si pamatuju pár songů, nezůstala jsem u týhle kapely... asi z toho důvodu, že si Franka prostě škatulkuju do MCR a tak nějak jsem navykla na ten "chemickej" styl. Čas od času ale zabrousím i k nim, připomíná mi to ty "starší časy", připomíná mi to Frerardy odehrávající se na střední škole se zfetovanym Frankem a autoritativním Gerardem .
Takže taky máte za sebou objíždění (znělo divně, vím... nechme to ale tak ) babiček a hřbitovů? Připadám si tam fakt jak doma, hlavně, když se babi vytasí zase s nějakou svou historkou, kterou jsme všichni slyšeli už tisíckrát... to je prostě náš rodinnej život. Hroby, nemoci, černej humor. Našlo by se toho hodně.
Umm, asi bych měla už skončit (jsem s textem skoro na celý A4 ve wordu...shit), jenže je to těžký. Když mám celej den strávenej v boudě s idiotama. Tady je mi fakt nejlíp. Co řeknu svejm dětem, až se mě budou ptát na moje "mládí" ? "Ou, no já ho strávila za kompem se sluchátkama v uších, s lidma, na který jsem vlastně náhodně narazila na netu, jo a ještě s imaginárníma kámošema..." to je... super vzor pro děti .