6.kapitola

K poslechu : www.youtube.com/watch     - Objevila jsem před   85 minutama.Tahle kapitola se mi zdá dost psychedelická :D.

                                                                                                              6.Sbal mě...

A byla noc a byl den a byla noc a byl den....

Jen další noční můry  týkající se nehody. Koncem týdne se přidaly ještě úchylný noční můry, ve kterejch na mě pořád někdo hrabal.

Luke se mnou nemluvil, prarodiče se vůbec neozvali, všichni se na mě vysrali... Až na? Není žádný Až na... Nekecej, já vim, že je...  ,,Jdi do háje'', řekla jsem svýmu odrazu v zrcadle a uchechtla se.

Popravdě...Někdo mi volal. Včera večer. A Rebecca Debilová si myslí, že to mohl být... Nic si nemyslím! Sklapni, mozku... Ani nezavolala zpátky... No a co??? ...A propadla představám, jak chudáček Sam žadoní u Dana o její číslo a jak se pak celej den roztomile svíjí někde na gauči a dohaduje se sám se sebou: Mám jí zavolat? Nemám jí zavolat?Mám jí zavolat?... Přestaň, nebo tě praštím... Ona je tak pitomá... Jenom jsem tak přemýšlela...Jako by se v životě neviděla v zrcadle...

Z hádky mezi ,,Rebeccou řízenou Rozumem''  a ,,Rebeccou řízenou Citem'' mě vytrhlo vyzvánění mobilu.Nechtěla jsem se sama před sebou ještě víc znemožnit, takže jsem pomalu a kultivovaně zamířila ke stolku, vzala mobil a ozvala se.

,,Dobrý den, jsem zástupce telekomunikační společnosti...Bla bla....Máme pro vás revoluční nabídku, která u nás nemá obdoby, mohu Vás na chvíli zdržet? ''

Přemýšlela jsem, jak nejsprostěji bych ho mohla odmítnout. Pak  mě napadlo něco lepšího.

,,Prodáváte lásku ve formě tablet?''

,,...Co prosím?...Tablety a netbooky Vám také můžeme nabídnout, ovšem, já bych si s vámi rád pohovořil o ...''

,,Tak jako...Jako roztok. Tekutá láska. Přímo do žíly. Víte, o čem mluvím?''

,,Ne, bohužel, ale pokud potřebujete pomoct, můžu třeba zavolat záchrannou službu a...''

,,Oni to znají, že? Jsou to...Takový ty lékařský věcičky...Prášky a sirupy, kterých se najíte a napijete a k životu už nikoho dalšího nepotřebujete...Ničí dotyk. Ničí lásku.

Ničí slova. Chápete mě, že jo? .....Halo???''

Telefon byl hluchý...

Podívala jsem se na svoje dvojče do zrcadla. Vidíš? Sam by ti v životě nezavolal.

Takže se ta blbka asi zamilovala...??? Blbka si přehnaně často přehrávala ten rozhovor mezi ní a Samem. Blbka si pamatovala, jak se usmívá. Blbka si vybavila, jak spolu hráli schovku.Kdysi dávno. Před miliardou let.  Blbka šílela, když si vybavila jeho znechucený výraz ve sklepě bratranců. Blbka šílela, když si vybavila...Byl kuřák. Ano, určitě. Nikotin prý uklidňuje. Má hrozný nervy ze zkoušek, doma na něj nadávají, protože ho to nebaví a radši hraje s kapelou...Ano, určitě. Byl kuřák a ona chtěla být cigareta.

,,Ahoj, babi.''

,,Jéžišma...Ahoj. Nikdo nám neřekl, že přijdeš.Zrovna...Zrovna vařím oběd. Jdeš docela...Brzo.'' Pohled na hodiny. Půl jedenácté.

,,U Luka už jsem to nemohla vydržet. Hrozně jsem vás chtěla vidět. Dan mi řekl, že jste nemocní.''

,,Jo, to jsme...Děda má hroznou chřipku, zrovna mu vařím čaj...Doufám, že tě nenakazím''       (V životě jsem babičku neviděla v lepším stavu...)

,,Věřím, že to ve zdraví přežiju.'' Pokud ne- takový štěstí bych neměla.

,,No a...Jak se pořád máte?''

,,Ale...Jde to. Děda se dívá na politickou debatu...Nechceš se dívat s ním???'' Přenesla šálek s čajem na stůl a hrozně se jí třepala ruka.

,,Nechceš pomoct ? Není ti zima?''

,,Ne, vůbec...Tobě je zima? Jestli chceš, klidně půjdu přitopit...''  Zakroutila jsem hlavou.

,,Takže...''

Asi deset minut bylo ticho. Seděly jsme naproti sobě, na sporáku bublala polívka a babička pila ,,dědův'' čaj.

,,A co škola?...Teda vlastně...''

,,Nechodím do školy...''

,,Jo, jasně.Po tý...Po tom...'' Zdálo se, že začne brečet. Ne, prosím, ne. 

,,Co se tehdy stalo? Proč jsi zůstala jediná naživu? Začal...Začal ti třeba zvonit mobil a tat'ka se lekl a...Co se stalo?''

Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekla. Bylo asi přirozený, že chtěla vědět, co se vlastně stalo. Ale my jsme dostali smyk. To se stalo. Nic víc. A ona tomu nechtěla věřit. 

,,Vy si myslíte, že jsem to zavinila já? Že za to můžu já???''

A další ticho.

Jednoduše jsem se sebrala a odešla.

Proto se mi vyhýbají.Proto mi neposlal nikdo z nich ani blbou SMS. Potom, co se vyrovnali se samotnou smrtí, začali pátrat po viníkovi.Nebyl to jenom smyk na vozovce, kterých se na silnicích dějou tisíce. Ne. Tohle se stalo jejich dceři a jejich vnučce.To nebyl jenom smyk. Měla v tom prsty ona. Poslední dobou se chovala divně. Možná začala brát drogy- dyt' toho jsou pořád plný zprávy. A co udělala tomu doktorovi...Není normální.

Živě jsem si dokázala představit, jak nad tím celou noc uvažuje a jak si měří tlak a jak bere prášky na spaní... Jak si to vůbec mohla myslet????

Takže jsem šla a brečela. Tohle je jak zlej sen....

Já...chtít...umřít....

Znovu jsem stála v koupelně. Je tady zima. A já mám hlad.Mám hlad, když se dívám na tu vychrtlinu, která na mě čumí ze zrcadla. Vypadá, jak kdyby se chtěla úplně vyhladovět. Vypadá, jak kdyby zapomněla jíst. Vypadá hrozně.

Holka, co budeš ted' dělat?

Neví. Klíční kosti jí lezou z krku jak dva hadi a její obličej se podobá lebce. Už ted'.

Najednou jsem uslyšela vyzváněcí ton mýho mobilu.

Nech to být. Je to operátor nebo prezident nebo podobnej debil...

Potřebuju jen...Jen nepatrnou naději.

Zklameš se. Uvidíš.Vždycky mám pravdu...

Rozhodování. Nikdy mi to nešlo. Na jedný straně zvědavost, na druhý straně- KURVA, UŽ CHCI BEJT MRTVÁ...

Zelený tlačítko.

,,Rebecco? Jsi to ty? Tady Sam...''

Tehdy jsi neměla pravdu...