,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire

Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.

zatoulanaovce: O mě se vykládá, že jsem zásobárna prášků, funguju jako třídní lékárna, protože sama za den potřebuju ty kouzelný růžový prášky, abych kolikrát vůbec přežila .
S tou čepicí: já si beru nejenom ji, když je nad nulou, já to mám úplně naopak - když je svinská zima, jdu v tričku, když je ráno pomalu patnáct stupňů nad nulou, mám na sobě zimní bundu , nevím čím to, ale nikdy to netrefím a je fakt, že i v hale, kde musí bejt šílený vedro má Gerard čepici a někdy i ten svůj kabát, tak proč to řešit? Navíc já a moje vlasy se taky moc nekámošíme, když je jeden den neumyju, vypadám jak křovák...
Sob Rudolf , jestli to byl jeden z mých záchvatů dementnosti, ale začala jsem se strašně smát , kdyby to mělo na našeho Ježíška fungovat, asi bych dala dohromady hodně výhružnej dopis... mám ale dojem, že stejně nedostanu to, co fakt chci. Šance, že 24. 12. 2012 na mě vyskočí z jedný krabice pod stromkem Mr. Way a z druhý Mr. Iero je vcelku malá, protože tři dny předtím má nastat bez tak konec světa . A taky je to možná, ale vážně jen možná mnou a mými nereálnými přáními (spíš se přikláním k variantě konce světa a nechápavého Ježíška).
S pohřebním ústavem bych ti mohla pomoct mám vcelku velkou praxi v tisknutí parte -ta stará věc, při který jsem půlku třídy poslala do hrobu- .
Můj bratr a mychem... zkusila jsem to taky. Ale dopadlo to tak, že mi brácha bral mobil i sluchátka a věčně na mě řval - pusť mi tam tu jak se tam zpívá "ap luks dksfsdf buks" (strašně si oblíbil Teenagers...) a mě nevýslovně vytáčelo jeho prznění textů a melodie , každopádně ho to už pustilo, teď si pro změnu máma zpívá melodii The Kids From Yesterday...
U nás ve school je na denním pořádku diskuze o rozlučce (nechápu to, však je ještě 8 měsíců čas!), o šatech, výběru písniček, bože můj. Dokonce si Andy vzala do hlavy, že si musí vybrat už teď šaty a protože je mezi námi situace taková, jaká je (konverzace zamrzá přesně na tématu - to je dneska hnusně, nevíš co je k obědu, cvičíš o těláku?... a píšem z toho dějáku, že jo?), odmítla jsem courání po krámu a nechala jí jít s někým jiným - o kámoše bez tak nemá nouze, jako kdysi měla (ne že bych jí to záviděla), tak proč to řešit?? Navíc já se úplně nejlíp zabavím se svýma vlastníma myšlenkama... nikdy bych nevěřila, jak je to jednoduchý.
Určitě to bude zase svinsky dlouhý *omluvně se zazubí*