5.kapitola

Nějak mě to chytlo, no... :P

Navíc tu zítra (ted' už dneska) nebudu a objevím se nejdřív v neděli... Takže jsem nějak chtěla využít ten volnej den, když teda nebudu muset vstávat v šest, ale v devět ...Jo, tohle. Vidím to celkem tak na patnáct, možná dvacet kapitol...Nevím...A ted' jdu dohnat spánkovej deficit.

K poslechu:www.youtube.com/watch

                                                                                                                                     5.Vždyt' víš...

Další tři dny probíhaly dost stejně- už jsem si pomalu začla zvykat na denní šed' a stereotyp, jak se o nich mluví u tématu ,,Nudnej život ''. S Lukem jsem denně mluvila asi tak hodinu, ven jsem se vůbec neodvažovala jít... Bylo tu ale spousta míst, kam bych mohla zdrhnout. Spousta lesů a železničních přejezdů a mostů...

Světlou stránkou bylo vaření. Sice jsem skoro zapomněla, že v kuchyni jsem úplnej antitalent, ale po dvou dnech jsem začala pocit'ovat jisté změny... Například jsem si přestala solit čaj  a v míchaných vajíčkách postupně ubejvalo skořápek....Ovšem Lukův obličej, když se snažil pozřít speciální pečený brambory se sýrem - recept by me - mluvil za vše...

Čtvrtej den začalo pršet. Hmm, lákavé. Déšt' byl... vysvobození. Normální lidi nechodí v dešti ven, podívají se z okna a řeknou :,,Fuj, tam je ale hnusně, dneska nikam nejdu..'' A cvoci jako já mají tím pádem volnou cestu a nemusí se bát, že by někoho potkali... Smutní lidi asi mají rádi déšt' ...

Narazila jsem si na hlavu kapuci a vypadla z toho baráku, kterej mě začínal dusit.

Prošla jsem celou alej a nechtěně si tak připomněla babiččiny narozky. Šli jsme na procházku a smáli se a pili rum a vodku a byli št'astní...Ted' jsem tu znova, prší mi do ksichtu a jsem sama...

Podle mý teorie se inteligentní člověk dokáže zabavit už jen svejma myšlenkama.Těma kokotinama, co se mu honí hlavou. Tím, že si povídá sám se sebou. Ale ne dneska. Dneska mi to nešlo, páč jsem bez iluzí a vidím , jaká dokáže bejt samota  čubka...

Cestou zpátky jsem šla kolem kulturáku.

A kdopak tam nestál jako člověk, kterej mě snad nenávidí nejvíc ze všech. Jo, Sam. Stál pod střechou, mokrý vlasy mu čouhaly zpod kapuce a v ruce držel cigaretu.Na očích měl brejle, což mě trochu zarazilo. Tyhle byly podobný těm starejm, ale byly o něco slušivější a nevypadal v nich tak intošsky. Snažila jsem se dělat, že ho nevidim a šla jsem dál.

Pak jsem si to rozmyslela a vyrazila za ním. At' třeba chcípnu, dyt' vo co de???

,,Ahoj.''

,,Čau.'' Zapálil cigaretu a obdařil mě pohledem vyjadřujícím jediný poselství: ,,Go to ass...''

A pak trapný ticho... Pořád, ale trapnější................Nejtrapnější.....

,,Asi jsem... Musela vykládat hrozný...ehm...blbosti, když jsi mě nesl domů, ..Že???''  Vůbec jsem netušila, co říct.

,,Ne. Spala jsi.''

,,Aha.''  Trapnost ticha přesahovala kritickou hranici- bylo dokonce překonaný historický maximum...

,,Ještě jednou díky...''

,,V pohodě...''

No, dobře... Když to musí bejt...

,,A jestli jseš na mě tak nasranej kvůli tomu, co jsem udělala, tak...Tak teda promiň a jestli ti to pomůže, tak je mě blbě ještě ted'ka. Opila jsem se... Mohl bys mě, PROSÍM, přestat nenávidět???Prosíím...''

,,Chováš se stupidně! Artie je... Je to prase. Vůbec bych si nedokázal představit, že... To málo, co si pamatuju... Byla's jiná. Nevim, jestli je to změna zrovna k lepšímu...'' zakončil svůj spíš monolog/ kázání o morálních hodnotách, za který by se nemusela stydět ani učitelka angličtiny, kterou jsem kdysi mívala. Zrovna on mi bude něco vykládat...

,,Tak to mi teda odpust' ! Myslela jsem, že když se budu jednou za rok chtít cejtit ,,normálně'' , že to bude takovýmu bláznovi někdo tolerovat. Ale asi tady nejste až tak tolerantní, jak se mi zdálo...''

,,Co to tady vykládáš!!!? Mohla by ses začít chovat trochu dospěle??''

,,Ne,protože mě to nikdo nenaučil !''

,,Takže ti mám dávat lekce dospěláckýho chování???''

Čuměla jsem na něj jak tydýt a pak se začala tlemit. Obrátil oči vsloup. ,,Čemu se směješ?'' vyštěkl na mě.

,,Tý pitomosti, cos právě řekl...Nebo je pro tebe slovo pitomost málo dospělácký, pane dospělej?''

Koutky mu nepatrně cukly. Pak se začal smát... Ach ne, ono se to umí smát !

,,Promiň, asi už mi trochu šibe ze školy, mám toho poslední dobou moc...Ty věčný kecy o zodpovědnosti, bla bla bla''

,,A po nocích navíc nosíš opilý pubert'ačky do jejich domovů.''

,,Pubert'ačky ne, jen jednu.''

,,To musí bejt pořádnej cvok.''

,,Kdo říká že není?'' 

,,No, já už asi půjdu. Přestává pršet, lidi začnou chodit ven, znáš to...''

Zamávala jsem mu a postřehla výraz, kterej jasně naznačoval ,že to nechápe ani v nejmenším.