Blackheart | 3.kapitola

Trochu opožděně... Enjoy :)

                                                                                                                      3.Auuuu...

Ráno bylo... zářivý. Oslňující. Jiskřivý. A poblitý...

Neochotně jsem otevřela oči. Jasně, nějakej kretén (já) zapomněl zatáhnout závěsy na oknech, svítilo mi přímo na ksicht. Pak jsem si vzpomněla a na chvíli zatoužila po tom, aby to byl jen blbej sen. Včera... Zatáhnout závěsy bylo to poslední, na co jsem včera myslela... Pootočila jsem hlavu na stranu a uzřela kaluž blitků... Skvělýýý. Moje naděje na noční děs se rozplynuly. Hlava mi třeštila, nebyla jsem si jistá, co se se mnou stalo po příchodu domů ... Ale mohla jsem dopadnout hůř. Mohla jsem se probudit v posteli toho... No,jak se jen jmenoval...Mohla jsem se probudit v křoví, nebo jsem se mohla probudit někde u silnice v příkopu... Mohla jsem se probudit mrtvá.

Zasmála jsem se nad tou kravinou, který se říká život a začala smotávat prostěradlo od zvratků. Fakt jsem se chtěla tak moc rozbít? Chtěla jsem se rozsračkovat na milion mikroskopickejch kousků. Míjela jsem zrcadlo v koupelně... Hůř jsem snad ještě nevypadala. A to už něco znamená. Zarudlý oči, nezdravá plet' ,kruhy pod očima, vlasy jak štětka od záchodu a na čele jako bych měla napsaný Děvka.  Nebylo těžký odhadnout, co ten Nevimjaksejmenuje stihl roznýst po celý vesnici...Asi jsem byla právě pasována na místní kurvu...Jaká ironie! Zrovna já, která v životě nedostala  ani blbou pusu...

Nevim, kdy přesně jsem začala brečet, ale měla jsem slzama úplně promáčený tričko na spaní. Naházela jsem to do pračky a zapnula.

Takže tohle je můj první zasranej den tady... Začal dokonale. Oblíkla jsem se a šla se dolů nasnídat. Luke zrovna odcházel ,,hospodařit''.

,,Čau. Vem si něco na jídlo. Ve špajzi jsou nový rohlíky.''

Takže nic neví. Myslí si, že jsem si celou noc četla s baterkou pod peřinou pohádky bratří Grimmů nebo něco takovýho...

Když jsem umyla nádobí, šla jsem k sobě- měla bych se začít učit, v lednu nastupuju na gympl do vedlejšího města, což bude MASO.

Asi podesátý jsem četla tu samou větu z učiva 9.ročníku, kterej jsem ani nedokončila (Stáří Země se dá vypočítat podle poločasu rozpadu radioaktivních izotopů...WTF...), když jsem si uvědomila, že z učení dnes nic nebude. Seběhla jsem dolů pro prášek na bolest hlavy, kterej jsem následující půlhodinu hledala po šuplících. Pak jsem se rozhodla pro sebedestruktivní cestu- zajdu za bratranci a zeptám se, jak moc coolově jsem vypadala, když jsem byla na šrot.

Šla jsem přes celej tan zapadákov (jo,byl to zapadákov, ale já bydlela ještě ve větší řiti... Kdysi...). Až k jejich domu. Ze zkušenosti jsem se moc nezdržovala u oken. Vlezla jsem do garáže- dalo by se to vyložit jako vloupání- a něco zaslechla. Nešlo to z garáže, ale z místnosti za ní. Zat'ukala jsem na dveře. Nic.Zabouchala jsem víc a bylo mi úplně jedno, co si o mně pomyslí. Pak jsem to nevydržela a kopla do dveří. Konečně mi někdo otevřel. Dan.

,,Becko? Co tady děláš?'' ...

,,Demoluju vám dveře...'' A...Slad'oučkej úsměv, při kterým vypadám jak sériovej vrah.

,,No, to jseš hodná, ale my ted'ka máme zkoušku...''

,,Jako čeho?''

Pootevřel dveře a mně konečně došlo, že to, co jsem slyšela, nebylo rádio Hey! z opravdu kvalitních repráků. V místnosti bylo asi šest nebo sedm lidí. Na první pohled mě upoutalo bicí  hned u dveří a klávesy pod sklepním oknem. Tom- můj druhej bratranec- měl v ruce kytaru a Ernie-další příbuzný- pil plechovkový pivo v koutu místnosti. Ostatní lidi mi nebyli povědomí.

,,Vy máte kapelu? Odkdy?''

,,Asi rok...''

Výmluvně se podíval na Ernieho, kterej vstal z křesla a snad by mě i vyhodil, kdyby se na mě neotočila menší bloncka s milým úsměvem.

,,Ahoj, ty jseš určitě Rebecca. Já jsem Audrey. Včera jsem neměla to štěstí tě potkat , protože tě Sam odnesl hrozně rychle pryč, takže..''

,,Co, cože? Včera jsi byla v tý hospodě...''

,,Ty vole, dyt' jsme tam hráli! To si fakt nic nepamatuješ?''

Ne.

,,To je škoda, bylo to jedno z našich nejlepších vystoupení...'' snažila se odlehčit situaci Audrey.

,,Jo a tohle je Jered,'' ukázala na krátkovlasýho svalovce, kterej ladil kytaru a trochu se zašklebil, ,,a Ester.''  Na to mi zamávala vysoká holka zpoza kláves a s fialovejma vlasama.

,,Sama samozřejmě znáš, že jo? Říkal, že když ti byly tak čtyři roky, tak že jste spolu hráli na dvoře na schovku a že ses ho hrozně bála...''

,,Jo, to je hrozně dojemná historka. Budem kecat nebo zkoušet?'' Sam. Sam. Sam!!!

Seděl vedle dveří a tvářil se rozladěněji než basová kytara, kterou měl na klíně. Byl to nejlepší kámoš Ernieho. Když ještě neměli postavenej tenhle barák, bydleli Ernie, Tom, Dan a strejda s tetou v baráku, ve kterým ted' bydlí jen Luke a já. Sam u nich byl pečenej vařenej.

Sam. Kdo by se ho před dvanácti lety nebál? (Já jsem se bála skoro každýho...)

Naposledy jsem Sama viděla před třemi roky. Byl strašně malej, měl pupínky a nosil velký brejle. V tý době mu mohlo bejt asi šestnáct. Pamatuju si, že chtěl jet na přehradu a balit holky.

Ale to bylo dávno. Dnes byl asi o půlmetru vyšší a jeho modrý oči nejspíš objevily kontaktní čočky. Pupínky evidentně přišly a odešly- nic extra. Ale jeho výraz se ani trochu nezměnil. Pořád se tvářil tak... Divně. Pozoroval mě až moc důkladně na to, abych si toho nevšimla. A tvářil se asi jako já dnes ráno ,když jsem uviděla ty zvratky.

Takže mě odnesl Sam. Jasně, Dan nemohl vypadnout od bicích a na basu nejspíš zaskočil Jered. Sam znal bývalý dům jeho kámoše dost dobře, co si vzpomínám, byl tam častěji než ve svým vlastním. Proč se na mě ale díval tak naštvaně? Panebože, určitě jsem vykvákala nějakou kravinu, když jsem byla v rauši...Proč se tím ale tolik stresuju? Mělo by mi bejt naprosto ukradený, co jsem v ožralosti řekla nějakýmu namachrovanýmu týpkovi s basou... Jeho modrý oči se zúžily- vraždil mě pohledem.

,,Díky, že jsi mě odnesl z tý hospody.''

,,Nemáš zač. Už bys mohla vy... jít. Mohla bys jít, at' můžeme zkoušet?"

,,Same. Potřebujeme nějakýho posluchače, kterej nám do toho nebude kecat.'' Audrey se na mě usmála a mě bylo jasný, že by v tu chvíli bylo po ní, kdyby měl Sam vraždící oči. Posadila mě do křesla a já se snažila přijít na to, proč je ke mně tak milá, když o mě zbytek skupiny očividně nestojí.

Přehráli dvě nebo tři skladby. Hráli docela dobře, nic extra, prostě průměr pro venkovský tancovačky. To jsem se jim ale samozřejmě neodvážila říct,hrozilo totiž, že by mě Sam mohl rozřezat strunama  na kousky. Audrey zpívala, Dan hrál na bicí, Ester na klávesy, Jered byl evidentně spíš záskok ,Ernie otráveně brnkal na struny a Tom byl na tom dost podobně. O Samovi bych ráda taky něco řekla,ale praštil kytarou hned po první písničce a vztekle odkráčel. Jen tmavý vlasy za ním vlály...

Audrey se snažila ze mě vyždímat nějakou smysluplnou kritiku, ale já jsem nechtěla nic jinýho, než se vypařit. Snažila jsem se všelijak vykroutit, jelikož jsem dospěla k názoru, že Sam zdrhnul kvůli mně. Až vypadnu, budou moct hrát dál ...Jenže jí to jaksi nedocházelo.

,,No to víš, musím uvařit oběd a tak...,'' podařilo se mi konečně vyblekotat.

,,Jo a Becky!!!'' Grrrrrr...Co zas??? ,,Doufám, že Artie kecá...''  KDO?

Dan učinil významný otcovský pohled. Můj devatenáctiletej bratranec!!! Věta, ve které by se vyskytlo slovo otec a Dan by v žádným vesmíru nemohla bejt pravdivá...Svět se zbláznil...

,,Artie je ten úchyl, jak ti zaplatil chlast a  říkal, že...''

,,JO,UMIM SI PŘEDSTAVIT, CO ASI ŘÍKAL, NEMUSÍŠ TO PO NĚM OPAKOVAT!!!! AŽ MI PŘIPOMENETE, JAK VYPADAL, TAK HO ZABIJU !!! SPÁNEMBOHEM!!!''

A pak jsem utekla.