,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire

Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.

blackheart: THANK U VERY MUCH!!!
Pamatuju si, že jsem kvůli umírání taky párkrát brečela, ale hlavně jsem ve svejch osmi, devíti letech nemohla vyslovit slovo ,,Smrt''. Prostě jsem se toho tak šíleně bála, že... No a ptala jsem se na to učitele/psychologa/jedinýho člověka, kterej věřil, že naše třída není jen banda idiotů, a říkal, že to je kvůli tomu, že v mym okolí smrt prakticky není. Což je zvláštní, vezmu- li v úvahu, že bydlim na venkově, kde jsou každoročně zabíjačky a takový ty nechutnosti... To je přece taky smrt, ne? No a dnes jsem smrtí spíš fascinovaná, než abych se bála to vyslovit. A kdo ne, že?
Jo, je to divný, když se vaše jedenáctiletá ségra učí víc, než vy v devátý třídě. Jenže si potřebuje získat dobrou reputaci, takže to budu ignorovat . Nebo moji neaktivitu svedu na neobvykle vysoké podzimní teploty či na podobnou hovadinu Matika- přesně! Vůbec to nedává smysl, dneska jsem nad příkladem seděla asi půl hodiny a říkám si: Co mám s čím násobit a proč je tady,doha*zlu, to mínus??? To je ta moje logika...
-Taky - je v pohodě, je fajn vidět,že je tady pár lidí ulítlejch stejně jako já . Dneska mi matka řekla, že se (cituji) :,,Směju, jako by se mi dávalo do palice.'' Já pak takovej výtlem- takovej ten zoufaleckej...A matka šla volat do blázince...