,, Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.'' Voltaire

Miluju déšt'. Miluju samotu. Miluju tvrdou muziku. Nesnáším hádky. Nechápu ,,mládež dneška'' . To jsem já. Jmenuju se Blackheart a píšu tenhle blog.

zatoulanaovce: *Lítá splašeně kolem kompu, rozhazuje rukama a jde si připsat čárku na seznam lidí, které se mi povedlo úspěšně nakazit* Ani nevíš, jakou mi to udělalo radost. Oni jsou jedinou kapelou na světě, kterou poslouchám už dva roky. Našla jsem je tehdy taky na wikipedii a když jsem viděla Na Na Na, už jsem neposlouchala nic jinýho. Helena je asi doposud můj nejoblíbenější videoklip a song obecně, za prvé to utužilo můj "vztah" k Gerardovi (protože jeho vzhled je prostě nezapomenutelný) a za druhé mi Helena "pomůže" kdykoli, kdy potřebuju. Je to chameleon, co mění barvy vlasů skoro každý měsíc , je to pro mě ten vzor člověka, s kterým bych chtěla strávit zbytek života, ale nikdo takový, jako Gee tu samozřejmě není. Každopádně oni mi zaplnili to prázdné místo v srdci , jsou jiní, divní, mají svůj styl a navíc jejich songy jsou o něčem, ne o hovnu. Přežila jsem s nimi tak sedmou a osmou třídu, teď se "s nimi" vrhnu i do té deváté a budu doufat, že páté chystané album bude už brzy na světě.
(Omluv zase délku komentáře , vždycky píšu, píšu, kord když někdo píše nebo mluví o něčem, co mám sama jako závislost. Nemám si o tom s kym pokecat, protože většinou kroutí ostatní nade mnou hlavou ).