Again

Jsem zpátky.Vracím se.Zas vás budu otravovat svými výlevy.Juchůůů!!!Ale ne na dlouho.

U babičky.Nedovedu si představit větší protipol toho,co žiju doma.U babičky vstanu,kdy chci,páč vim,že mě tam nikdo nekontroluje.Že mě nebude pomlouvat,když nevstanu před desátou ráno.Třikrát denně jsme umývaly nádobí,díky tomu jsem jaksi zanedbala televizi a ani mě to moc nesralo.Stejně tam nikdy nedávají to,co chci.Se sestřenicí jsem sice byla na ,,zábavě'',ale hrála tam jakási dechovka-a já jsem se tak těšila,že si poslechnu kapelu,co mají bratranci.Smůla,no.-Takže to ani moc zábava nebyla.A zadruhý-sestřenici je 25(?).Její kámoši a kámoška taky tak nějak.Takže průměrnej věk je asi 22.Všichni vysokoškolskej titul,hrozní borci.A já s Friscem a ve vypůjčený mikině,která  ještě nevychodila ani základku a nebylo mi ještě ani 15.Bylo to docela směšný poslouchat,jak nadávají na děkany,na svoje minulý kluky a vzpomínají na dobu před 10-ti lety,kdy byly stejně starý jako já.Takže jsem tam seděla a poslouchala a  ani mi to nevadilo.Naopak.Bylo to fajn.Jen mě štve,že to za mě platila všechno sestřenice.Vlezný,frisco i čaj-ano,ČAJ!V červenci.Byla tam děsná zima a vůbec celej tejden byl úplně na hovno-co se počasí týče.A řídila jsem auto.A ne,tohle nepíšu z nemocnice...Jo,sama se tomu divím...

Koneckonců,je to moje mínus,že si tam nemůžu nebo možná ani nechci najít stejně starý ,,kamarádky''.Nějak jsem si nevšimla,že by tam byly nějaký patnáctky s kouskem mozku v hlavě.At' se jdou vycpat!!!Asi jsem ten typ,co dává přednost virtuálnímu přátelství před tím...druhým,Fyzickým.Ne,to zní blbě.

Tohle je pochmurný téma.Vůbec se mi nelíbí.

V neděli jsem byla na mistrovství v motocrossu.Fajn.Jé,super,tam URČITĚ nebudou kluci a ROZHODNĚ  dnes vypadám neodolatelně. Ale jsem ráda,že jsem tam jela.Ne kvůli klukům,ale kvůli sobě.Páč musím uznat,že to bylo fakt dobrý.

Tak trochu se děsím 1.(2.?,3.?)září.A ještě taky 17.Vsadím se,že za rok takhle nervozní nebudu.Ikdyž půjdu na jinou školu.To bude...ÚLEVA.

Zítra jedu k zubařce.To bude úžasnej den.Ikdyž se zubama jsem nikdy problém neměla.To ségra.Já mám pro změnu skoliozu nebo co-vadný držení těla.Jo.Jsem takovej malej zakřiknutej shrbenej Quasimodo.Paráda.Navíc jsem se vysrala poslední půlrok na cvičení,takže...Už jsem z toho byla skoro venku.Nene.Mysli pozitivně,mysli pozitivně.Dovolená!Těším se,až vypadnu z tohohle domu.Začínám bejt paranoidní.Cejtím její  pohledy přes záclonu.Sakra.

Dneska jsem upekla k obědu žemlovku.I přes jakejsi počáteční odpor k vaření.A asi to bylo i poživatelný.Div divoucí.Ty babiččiny téměř každodenní přednášky o našich mezilidských vztazích měly nějakej význam.Jako spíš podprahovej.Ve sféře-Hlavně pomož mamce s vařením,protože můj zed' mě začíná pěkně krkat.V tom druhým ohledu-kterej jsem chtěla probírat mnohem víc-jsem od svýho stanoviska neustoupila-S babkou,co bydlí v dolním patře v našem baráku,jsem skončila.

Poučení zní-NIKDY SE NESTĚHUJ DO DOMU,VE KTERÉM BYDLÍ TVOJE TCHÝNĚ.Takový moudro do budoucnosti.

A jsem zase jaksi na začátku.

Už nevím,co za kravinu sem napsat.V pokojíku jsem objevila ŽIVOU kobylku luční a než jsem ji vyhodila oknem,nalítaly mi sem tuny hmyzu.Mám tady nějak moc živo.

Jdu chrápat.

Good night,good night.